Udělat si výlet na mistrovství světa agility do Liberce nás napadlo při oslavě založení klubu, kdy jsme se sešly všechny tři nejvíce agility „postřelené“ z našeho klubu: Monika, Kamila a Dana.
Pozor, pozor, málem bych zapomněla na jednu, která je tak „trefená“ agility, že si do Liberce vzala muže a trávila tam celé 4 dny konání mistrovství jako dovolenou. Štěpánka prostě agi žije, je na začátku sportovní kariery agiliťáka, ale dělá pro tento psí sport vše na 100%.
Výlet do Liberce na jeden den nebyl vůbec výlet, ale dopodrobna připravená cestovatelská akce
s itinerářem na minuty: (začátek ve 2,30 budík) UB – Vlčnov – Otrokovice /auto/ – Praha /vlak/ – Liberec /auto/- Praha – Otrokovice /vlak/ – Vlčnov – UB / auto/ ve 23:00 duchny….,
Monika z Brna dojela malinko jinak, ale časově se to příliš nelišilo.
Atmosféra ve sportovní aréně libereckých hokejistů byla suprovní.
Naši pořadatelé dostali už podruhé příležitost připravit tuto světovou událost (poprvé v roce 2012)
a určitě nezklamali.

Jeli jsme se podívat na jumpy jednotlivců L-S-M a agility družstev S.
Běhaly týmy ze 42 zemí a klobouk dolů před Japonci, Číňany, Kolumbijci, Kanaďany a mnohými dalšími z jiných světadílů docestovaných družstev. Představa cestování se psem v letadle, který po „vylodění“ musí podat výkon v hale, to je něco, co posunuje tyto psí sportovce do dalšího vyššího „levlu“ a mělo by se to uvádět v jejich životopisech vedle všech vyhraných soutěžích a závodech (můj názor).
Divácká atmosféra v hale musí být podobná jako při tenisu: během běhu týmu není dovoleno pískat, tleskat, pokřikovat, fotit s bleskem. Zato po doběhnutí každého týmu do cíle vybuchovaly jednotlivé divácké sektory v jásot, podle toho, která země právě doběhla. Celá aréna odměnila potleskem krásné sekvence ( např. náběhy do slalomů byly tak krutě těžké), občas se celou halou rozšuměl povzdech na diskvalifikací.

A velkým zážitkem pro mne bylo, když celá hala (ještě dříve než zasáhla paní rozhodčí), celé spektrum diváků od východu po západ, dalo bučením najevo jednomu italskému závodníkovi, že za diskvalifikaci se pes na parkuru netahá za kůži na krku. To co jsme viděli, trvalo pár sekund, někdo by to nehodnotil jako kruté zacházení se psem, ale úplně první bod pravidel agility říká, že společný běh je založen na spolupráci člověk + pes a dobrovolnosti. Za spolupráci se přece netlučeme a navíc: diskvalifikace jdou vždy na vrub člověka, to on pozdě nebo špatně označil další překážku v parkuru.

Pro mne bylo velmi radostné vidět v poli závodníků i bíglíka, který běžel tak, jak bíglové běhají, kolem 40 sekund, s tímto časem se nedá útočit na přední umístění, když nejlepší týmy běhaly za časy 34-35 sekund. Ale v běhu byla radost a bylo to zpestření závodního pole.
V kategorii L běhalo nejvíce borderkolií, v kategorii M pyrenejští psi, šeltie, mudi v kategorii S malé šeltie.
Jaká radost pro Kamilu, když na parkur vyběhl jokršírek…

V sobotu jsme se těšily hlavně na naše závodníky, moc jsme podporovaly Martinu Klimešovou Magnoli, která nakonec vybojovala 2. místo s devítiletou muďačkou Kiki ve družstvech.
V Liberci jsme znovu „načuchly agi“, protože všechny tři v současné době trochu stagnujeme z pochopitelných důvodů: mateřská dovolená, přestárlí psi.
Ale např. já jsem si byla shodou okolností v Liberci prohlédnout štěně, které by mělo od listopadu být novým členem našeho klubu…a moc se na něj těším a jsem odhodlaná pro jeho výchovu a později výcvik udělat MAX.

Takže agiliťáci, NEZAPOMEŇTE, ŽE 17/11/2017 máme jedinečnou možnost jet do Čebína do výcvikového střediska Amonra ( zakladatelkou je Martina Magnoli Klimešová) k trenérce Janě Zvonkové (na MS agility 2017 byla náhradnicí) a naučit se něco nového a posunout se dál.
Víte, že rok 2018 už by měl být i váš závodní rok, nepojedete hned na MS, ale např. závody ve Zlechově, to je taky paráda !
předsedkyně klubu Dana Straková